Začínáme s ChatGPT (7): Jak psát opravdu dobré prompty

Dva lidé otevřou stejný nástroj. První napíše: „Připrav mi nabídku.“ Dostane uhlazený, ale zaměnitelný text. Druhý předá poznámky ze schůzky, vysvětlí rozhodnutí zákazníka, označí údaje, které se nesmějí změnit, a nejdřív si nechá položit chybějící otázky. Výsledek není dokonalý, ale je použitelný.

Rozdíl není v tajné formulce. Je v tom, že druhý člověk zadal práci podobně, jako by ji zadal schopnému kolegovi. Předal účel, kontext, podklady, hranice i představu o výsledku.

V druhém díle série jsme si ukázali základy dobrého dotazu. Teď půjdeme dál: naučíme se oddělovat instrukce od podkladů, řídit složitější úkol po etapách, používat příklady, testovat výsledky a vytvářet prompty, které může spolehlivě používat celý tým.

Co znamená „opravdu dobrý prompt“

Dobrý prompt není ten nejdelší ani nejchytřeji znějící. Je to zadání, které opakovaně vytváří užitečný výsledek pro konkrétní účel a dovoluje člověku poznat, zda se práce povedla.

Posuzujte jej podle pěti otázek:

• Relevance: řeší výstup skutečný úkol?
• Přesnost: drží se podkladů a nevymýšlí rozhodující fakta?
• Použitelnost: má podobu, kterou lze dál zpracovat?
• Stálost: funguje i na jiném podobném případu?
• Kontrolovatelnost: dokážete rychle odhalit chybu a dohledat zdroj?

Oficiální doporučení OpenAI zdůrazňují jasnost, konkrétnost, dostatečný kontext a iterativní zpřesňování. Neexistuje však jeden univerzální prompt pro všechny situace. Dobrý návrh vzniká spojením těchto principů s vaším pracovním procesem.

Prompt není zaklínadlo, ale pracovní zadání

Internet je plný dlouhých promptů slibujících „dokonalý výsledek“. Často obsahují okázalé role, množství zákazů a desítky kroků, které se skutečným úkolem nesouvisejí. Takové zadání může působit odborně, ale bývá křehké a obtížně se opravuje.

Užitečnější je představit si nového kolegu:

• Co potřebuje vědět o situaci?
• Jaký výsledek má dodat?
• Z čeho smí vycházet?
• Co nesmí změnit nebo domyslet?
• Jak pozná, že je práce hotová?

Když na tyto otázky odpovíte jednoduše, máte většinu dobrého promptu hotovou.

Sedm částí silného promptu

1. Situace

Proč úkol vzniká a co se kolem něj děje? Situace pomáhá vybrat vhodné argumenty a míru podrobnosti.

2. Cíl

Co se má díky výstupu změnit? „Napsat e-mail“ je činnost. „Získat potvrzení termínu bez vytváření nátlaku“ je cíl.

3. Publikum

Kdo výstup použije, co už ví a v jaké situaci jej čte?

4. Podklady

Z jakých dokumentů, poznámek nebo dat má odpověď vycházet? Co je zdroj pravdy?

5. Omezení

Které údaje se nesmějí změnit, co se nesmí domyslet a jaké hranice platí?

6. Podoba výstupu

Má vzniknout tabulka, e-mail, rozhodovací podklad nebo osnova? Jaký rozsah a členění potřebujete?

7. Kontrola

Podle čeho výsledek posoudíte? Která tvrzení má model označit k ověření a co musí zkontrolovat člověk?

Univerzální promptová karta

SITUACE:
[Co řešíme a proč.]

CÍL:
[Co má výstup umožnit nebo změnit.]

PUBLIKUM:
[Kdo výstup použije a co už ví.]

PODKLADY:
[Z čeho máš vycházet.]

OMEZENÍ:
[Co nesmíš domyslet, změnit nebo zahrnout.]

VÝSTUP:
[Formát, struktura, rozsah a tón.]

KONTROLA:
[Co označit k ověření a podle čeho posoudit kvalitu.]

Pokud chybí informace, které mohou podstatně změnit výsledek,
nejdřív polož nejvýše pět otázek.

Nemusíte kartu pokaždé vyplnit celou. U jednoduchého e-mailu stačí několik řádků. U nabídky, analýzy nebo veřejného článku vám jednotlivé položky pomohou zachytit mezery dříve, než vznikne dlouhý chybný výstup.

Role nepřidá fakta, která model nemá

„Jsi nejlepší obchodník na světě“ zní výrazně, ale neříká nic o zákazníkovi, nabídce ani cíli. Role je užitečná tehdy, když určuje způsob posouzení:

Posuzuj návrh jako zkušený editor firemních nabídek.
Zaměř se na srozumitelnost rozsahu, konkrétnost přínosu,
nejasné závazky a informace, které zákazník potřebuje k rozhodnutí.

Dobrá role nastavuje perspektivu a kritéria. Nenahrazuje zdrojové informace ani odborné ověření.

Oddělte instrukci od podkladu

Pokud vložíte dlouhý e-mail, smlouvu nebo zápis, musí být jasné, co je váš pokyn a co pouze analyzovaný obsah. Pomáhají nadpisy a jednoduché oddělovače.

ÚKOL:
Z podkladu připrav zápis se schválenými rozhodnutími a úkoly.

PRAVIDLA:
Použij pouze informace v podkladu.
Chybějící termín nebo vlastníka označ [DOPLNIT].
Nevytvářej nové závazky.

PODKLAD:
---
[vložte poznámky]
---

VÝSTUP:
Rozhodnutí | Úkol | Vlastník | Termín | Otevřená otázka

Oficiální doporučení OpenAI u práce s podklady rovněž uvádějí umístění instrukce před kontext a jejich zřetelné oddělení. Nejde o povinnou syntaxi. Jde o čitelnost zadání.

Podklady nejsou dekorace

Častá chyba spočívá v přiložení dokumentu bez vysvětlení, co z něj má model použít. Potom může stejnou pozornost věnovat hlavnímu závazku i nepodstatné poznámce.

Ke každému podkladu určete jeho roli:

• zdroj faktů: tvrzení se musí držet dokumentu,
• ukázka stylu: přebírají se vlastnosti, ne obsah,
• materiál ke kritice: hledají se chyby a nejasnosti,
• kontext: pomáhá porozumět situaci, ale nemusí se citovat,
• výstupní šablona: určuje strukturu výsledku.

Pokud jsou dva zdroje v rozporu, určete prioritu nebo požadujte, aby rozpor zůstal viditelný. Model nemá tiše rozhodnout, která verze je správná.

Jak pracovat s dlouhými dokumenty

U dlouhého podkladu nezačínejte požadavkem na finální text. Nejprve si nechte připravit mapu dokumentu, klíčové oddíly a otázky. Potom zpracovávejte jen relevantní části.

1. Popište účel čtení.
2. Nechte vypsat strukturu a místa související s cílem.
3. Ověřte, že nic podstatného nechybí.
4. Zadejte konkrétní analýzu vybraných oddílů.
5. Vyžádejte odkazy na místa v podkladu.
6. Vraťte se k originálu a proveďte lidskou kontrolu.

Řekněte, co dělat místo pouhého zákazu

Seznam zákazů může být nejednoznačný. Místo „nepiš dlouze, nepoužívej odborná slova a neopakuj se“ popište pozitivní podobu výsledku:

Napiš pět krátkých odstavců.
Každý vysvětluje jednu myšlenku běžným jazykem.
Nutný odborný pojem při prvním použití vysvětli.
Každou informaci uveď pouze jednou a závěr zakonči jedním dalším krokem.

Zákazy ponechte pro skutečné hranice, například „neměň ceny“ nebo „nevytvářej chybějící citace“.

Konkrétní formát je lepší než „udělej to přehledné“

Pokud znáte cílové použití, popište strukturu. OpenAI ve svých doporučeních uvádí, že modelu pomáhá konkrétní požadovaný formát, případně jeho ukázka.

Vrať tabulku se sloupci:
Tvrzení | Zdroj v podkladu | Míra jistoty | Co ověřit.

Za tabulku přidej:
- tři největší rozpory,
- chybějící informace,
- doporučený další krok.

Nevytvářej závěrečné rozhodnutí.

U výstupu určeného pro další systém používejte stabilní názvy polí a povinné hodnoty. U běžného chatu stačí přehledná tabulka. Automatizace ale vyžaduje skutečně strukturovaný a validovaný výstup, k čemuž se vrátíme v devátém díle.

Příklad a protipříklad

Styl se často vysvětluje lépe ukázkou než deseti přídavnými jmény. Přiložte krátký vzor, který odpovídá vašemu hlasu, a případně ukázku toho, čemu se chcete vyhnout.

VZOR ANO:
Krátké věty, konkrétní informace, klidný tón a jeden další krok.

VZOR NE:
Superlativy, nátlak, obecné fráze a úvod, který opakuje nadpis.

Napiš nový text ve vlastních větách.
Převezmi vlastnosti vzoru ANO, nikoli jeho konkrétní formulace.

Příklady se hodí také pro klasifikaci a extrakci. Ukažte dva nebo tři správné vstupy a výstupy, zejména když používáte vlastní kategorie nebo neobvyklý formát.

Doplňující otázky mají mít hranici

Model má tendenci odpovědět i s neúplným kontextem. Výslovně mu dovolte zastavit se:

Než začneš, zkontroluj, zda máš informace,
které mohou podstatně změnit výsledek.
Pokud ne, polož nejvýše pět stručných otázek.
Ptej se jen na rozhodující neznámé, ne na kosmetické detaily.

Počet otázek omezte. Smyslem není vytvořit nekonečný dotazník, ale odhalit údaje, bez nichž by výstup stál na odhadu.

Složitý úkol rozdělte na kontrolní body

Pokročilejší modely zvládají delší a vícekrokové instrukce, přesto je lidská kontrola mezi zásadními rozhodnutími užitečná. Pokud první krok určí směr celé práce, nechte si jej potvrdit dřív, než vznikne finální výstup.

1. Vyjasnění cíle a chybějících údajů.
2. Rozbor podkladů bez tvorby závěru.
3. Návrh několika směrů a jejich kompromisů.
4. Výběr směru člověkem.
5. Osnova výstupu.
6. Vypracování po částech.
7. Kontrola faktů, významu a použitelnosti.

Tento postup není nutný u každého e-mailu. Hodí se pro nabídky, strategie, veřejné články a rozhodovací podklady.

Iterace: návrh, diagnóza, oprava

Oficiální doporučení OpenAI popisují prompting jako iterativní činnost. Důležitá není jen další verze, ale přesná diagnóza první odpovědi.

Nejdřív výstup nepřepisuj.
Ohodnoť jej podle cíle, přesnosti, struktury, tónu a použitelnosti.
U každého kritéria uveď konkrétní slabé místo.
Odděl chybu v podkladech od chyby ve zpracování.
Navrhni nejmenší změnu promptu, která problém opraví.

Potom upravte vždy jednu nebo několik souvisejících věcí. Když změníte celý prompt najednou, nepoznáte, která úprava pomohla.

Kdy pokračovat ve vlákně

Pokračujte ve stejném chatu, když opravujete tentýž výstup, používáte stejné podklady a cíle nebo navazujete na schválené rozhodnutí. Kontext šetří opakování.

Nový chat založte, když měníte klienta, projekt, účel nebo pravidla, když se v dlouhé historii hromadí neplatné instrukce nebo chcete nezávislý druhý pohled. Do nového vlákna přeneste shrnutí platného kontextu; model automaticky nezná všechna rozhodnutí z jiných konverzací.

Stabilní preference oddělte od konkrétního úkolu

Obecný pracovní styl, používaný jazyk nebo preferovaný formát lze podle dostupných funkcí uložit do vlastních instrukcí, projektu nebo opakovatelného pracovního postupu. OpenAI doporučuje stabilní preference oddělit od detailů jednorázového úkolu.

Například pravidlo „piš česky, věcně a bez superlativů“ může být stabilní. Konkrétní cena, termín a zákazník patří jen do promptu daného úkolu.

Pět hotových pracovních šablon

1. E-mail

Situace: [co se stalo].
Příjemce: [vztah a potřebný kontext].
Cíl: [co má po přečtení vědět nebo udělat].
Fakta: [ověřené body].
Neměň: [termíny, částky, závazky].
Výstup: tři předměty a e-mail do [limit].
Kontrola: označ tvrzení, které vyžaduje moje rozhodnutí.

2. Analýza dokumentu

Účel analýzy: [rozhodnutí nebo otázka].
Podklad je zdrojem faktů.
Vypiš: klíčové body, rozpory, chybějící údaje a rizika.
U každého bodu uveď místo v podkladu.
Nevytvářej právní ani obchodní závěr.

3. Článek

Čtenář: [situace a znalost].
Problém: [co řeší].
Výsledek: [co má po přečtení zvládnout].
Zdroje: [podklady].
Nejdřív navrhni otázky čtenáře a osnovu.
U tvrzení bez zdroje napiš [OVĚŘIT].
S celým textem počkej na schválení osnovy.

4. Převod do tabulky

Z podkladu vytvoř tabulku:
[přesné názvy sloupců].
Použij pouze uvedené hodnoty.
Chybějící pole ponech prázdné.
Rozpor dej do sloupce Nejasnost.
Na konci uveď počet zpracovaných záznamů.

5. Příprava rozhodnutí

Pomoz připravit rozhodnutí mezi [varianty].
Nejdřív navrhni kritéria a zeptej se na jejich prioritu.
Odděl fakta, předpoklady, preference a neznámé.
Popiš kompromisy každé varianty.
Nevybírej vítěze bez mého výslovného pokynu.

Praktická dílna: jeden prompt v sedmi verzích

Úkolem je připravit stránku služby pro pravidelnou správu webu.

Verze 1: téma

Napiš stránku o správě webu.

Výsledek bude obecný, protože nezná firmu, zákazníka ani účel.

Verze 2: publikum

Napiš stránku o správě webu pro majitele malých firem,
kteří nemají vlastního technika.

Jazyk se zpřesní, ale stále chybí problém a skutečná nabídka.

Verze 3: cíl

Čtenář má pochopit, co pravidelná správa obsahuje,
proč nestačí občasná aktualizace a podle čeho porovnat dodavatele.

Verze 4: podklady

Vycházej pouze z přiloženého popisu služeb, reakční doby a ceníku.
Pokud informace není uvedena, označ ji [DOPLNIT].

Verze 5: struktura

Nejdřív navrhni osnovu:
situace zákazníka, rizika zanedbané správy, rozsah služby,
co není součástí, průběh spolupráce, cena, FAQ a další krok.

Verze 6: hlas a omezení

Piš klidně, konkrétně a bez strašení.
Nepoužívej superlativy ani fráze „komplexní řešení“.
Neměň ceny, reakční dobu ani rozsah služby.

Verze 7: kontrola

Po návrhu proveď kontrolu:
- každé faktické tvrzení proti podkladu,
- každé místo, které může znít jako garance,
- opakování,
- otázky, které stránka stále nezodpovídá.
Zatím nepřepisuj; nejdřív vrať kontrolní zprávu.

Výborný prompt tedy není jeden dlouhý odstavec. Je to řízený postup, ve kterém průběžně rozhodujete o směru.

Jak prompty testovat

Prompt, který fungoval na jednom hezkém příkladu, ještě není spolehlivá šablona. Připravte malou testovací sadu:

• běžný úplný vstup,
• vstup s chybějícím údajem,
• neobvykle dlouhý vstup,
• rozporné informace,
• případ, který má být předán člověku.

U každého výstupu hodnoťte stejná kritéria. Například úplnost, věrnost podkladům, formát, správné označení nejasností a množství ručních oprav.

Verzování promptů v týmu

Jakmile prompt používá více lidí, nestačí jej mít v soukromém poznámkovém bloku. Uložte jej jako spravovaný pracovní podklad.

Každá šablona by měla obsahovat:

• název a účel,
• vlastníka, který odpovídá za údržbu,
• datum a číslo verze,
• povinné vstupy,
• samotný prompt,
• kontrolní kroky,
• známé hranice a případy k předání člověku,
• stručný záznam změn.

Neměňte šablonu po každém nepovedeném výsledku. Nejprve zjistěte, zda byla chyba v promptu, podkladech, očekávání nebo lidské kontrole.

Jak vyhodnotit dvě verze

Neporovnávejte jen to, která „zní lépe“. Připravte jednoduchou tabulku a každou verzi posuďte na stejných vstupech:

• kolik důležitých bodů zachovala,
• kolik faktů si domyslela,
• zda dodržela formát,
• kolik minut zabrala kontrola a oprava,
• zda správně předala nejistý případ člověku.

Vítězí verze s lepším pracovním výsledkem, ne ta nejdelší nebo nejvýřečnější.

Nejčastější chyby pokročilých promptů

• Příliš mnoho pravidel: hlavní cíl se ztratí v detailech.
• Rozpory: prompt chce maximální stručnost i úplnost bez určení priority.
• Skrytý zdroj pravdy: není jasné, zda platí tabulka, e-mail nebo stará šablona.
• Žádné předání člověku: model má odpovědět i na případ mimo své podklady.
• Test jen na jednom vstupu: šablona selže při první výjimce.
• Bez vlastníka: nikdo neví, kdo smí prompt měnit.

Kontrolní seznam před uložením promptu

• Je účel popsán jednou srozumitelnou větou?
• Jsou instrukce oddělené od podkladů?
• Je určený zdroj pravdy?
• Ví model, co nesmí domyslet nebo změnit?
• Je výstup konkrétně strukturovaný?
• Obsahuje prompt postup pro chybějící a rozporná data?
• Je jasné, co musí zkontrolovat člověk?
• Byl prompt vyzkoušen na běžném i problémovém vstupu?
• Má šablona vlastníka a verzi?

Závěrečný kvíz

1. Je delší prompt automaticky lepší?

Odpověď: Ne. Lepší je prompt, který obsahuje rozhodující informace, jasné hranice a použitelný výstup bez zbytečných či rozporných instrukcí.

2. K čemu slouží oddělovač mezi instrukcí a podkladem?

Odpověď: Zvyšuje čitelnost a pomáhá rozlišit, co má model udělat a co má pouze analyzovat.

3. Kdy použít příklad?

Odpověď: Když potřebujete přesný vlastní formát, klasifikaci nebo styl, který se obtížně popisuje pouze obecnými slovy.

4. Proč prompt testovat na neúplném vstupu?

Odpověď: Ověříte, zda si model nevymyslí chybějící hodnotu a zda správně požádá o doplnění nebo předá případ člověku.

5. Co je nejdůležitější u týmové šablony?

Odpověď: Jasný účel, vlastník, verze, povinné vstupy, kontrolní postup a známé hranice.

Co si odnést

Dobrý prompt není literární výkon. Je to čitelné pracovní rozhraní mezi vaším záměrem, podklady a výsledkem. Začněte cílem, oddělte zdroje od instrukcí, nastavte hranice, určete výstup a vytvořte místo pro lidskou kontrolu.

V příštím díle se podíváme na práci s PDF, tabulkami, obrázky, prezentacemi a dalšími soubory. Ukážeme si nejen užitečné postupy, ale také místa, kde se při převodu dokumentu snadno ztratí důležitý kontext.